„Já dneska nemůžu na trénink, nemám hlídání“. Tak tahle výmluva u Rafana a Kateřiny neplatí. Na dnešní trénink přivlekli skoro celou svojí smečku. Zvládnout je všechny dohromady tak, aby si Rafan s Katkou pořádně zamakali a děti to bavilo až do konce, byla výzva!
Děti byly u mě v tělocvičně na tréninku poprvé, takže zpočátku tak bylo trocha ostychu, ale ten je rychle přešel. Rozcvičku zvládli dokonale synchronně s rodiči a bylo skvělé sledovat, jak se všechno snaží dělat stejně. Stejně tak to bylo i při protažení. Byli až neuvěřitelně pečliví.
Už jen když chodí spolu na tréninky Rafan s Katkou, je problém vždycky jim upravit sestavy a zátěž tak, aby odpovídala jejich naprosto odlišné tělesné konstrukci. A dnes se k tomu musely přidat ještě sestavy pro tři děti tak, aby je byly přiměřené jejich věku, aby je zvládaly a hlavně aby je to bavilo.
Nakonec se ale vše podařilo, chvíli rodiče napomínaly děti, aby cvičili pořádně, chvíli děti hecovaly rodiče, aby přidali a nakonec jen všichni společně supěli. Rafan s Katkou už chodí nějaký čas, takže jsem zvolil cviky které bezpečně znají a mohl se pořádně věnovat tomu, aby děcka dělala vše správně.
Něco všichni odcvičili společně, na zbytek jsme se rozdělili. Na závěr se kluci vlezli vyřádit do ringu na řízený sparing a holky si mezitím odjely břicho.
Kluci v ringu se do boxu postili s takovou vervou, že jsem je pořád musel krotit (a když Rafan se snažil krotit mě, jen ať si prý dají pořádně), hrozně je to bavilo a byla s nimi skvělá práce – ke konci už to byl regulérní boxík.
Na závěr byli spokojení všichni. Rodiče že si pořádně zamakali a že mají děti orvané tak, že pravděpodobně hned usnou, jak přijdou domů a já nejvíc, když mě ti prckové na odchodu říkali, jak je to bavilo a kdy můžou přijít zase 
Takže až zase „nebudete moct“ na trénink kvůli hlídání, zamyslete se, jestli by to přeci jen nešlo!
