(Díl první: 18. listopadu 2013)
Již nějakou dobu chodím každé pondělí trénovat s Kamilou, Ivošem a Tatankou. Občas někdo chybí, občas se někdo nový přidá. Tedy, velmi málokdy se někdo nový přidá - poté co vidí, co se na oněch pondělcích děje. Je to trochu hardcore, ale o tom to je – přijímat výzvy a poprat se s nima.
A ty pondělky pro chlápka, kterýmu bude za chvíli 50 a kterej má jednu nohu napůl železnou, výzva rozhodně jsou – zvlášť když se mám nějak porovnat se závodníky na nejvyšší úrovni. Stačí se podívat na profesionální kariéru a sportovní výsledky výše zmíněných – každý z nich je naprostá domácí i světová špička.
Dneska na mě čekala Barbara - což je Crossfit Benchmark workout.
Tyhle workouty se vždycky jmenují podle toho, kdo je v nich nejlepší – a Barbara mi dala pořádně zabrat.
Je to :
- 20 shybů
- 30 kliků
- 40 sedlehů
- 50 dřepů
To je jedno kolečko. A to kolečko se jede 5x s tříminutovou pauzou. Pauza se musí přesně dodržovat – a počítá se výsledný čas, za kolik to celé dokončíte.
Už jen první letmý pohled na těch celkových 100 shybů budí respekt – a to po nich následují hned kliky. Jsem zvědavej na pocity po třetím kole.
A jedem. První kolo supr. Shyby šly úplně samy, kliky na jeden zátah… všichni jsme skončili skoro stejně, pauza se zdála nekonečně dlouhá. Ale už ve druhém kole shyby nejdou samy a kliky sice ještě jdou na jeden zátah, ale už o nich víte. Sedlehy totéž, jen ty dřepy zatím pořád v pohodě.
V třetím kole se už pole hezky rozmělnilo – Ivoš končil první, Kamila hned za ním a já teprve začínám dřepovat. Hm, asi tak 30-40 sec ztráta, počítám. Zatím dobrý.
Ve čtvrtém kole přišla krize – shyby najednou vytahuju po jednom po dvou, kliky po pěti, mám pocit, že sedlehy nikdy neskončí a u dřepů mi dochází dech. Jsem přesvědčen, že pátý kolo nedám – kdybych tu byl sám, asi jsem to už zabalil.
Ale prostě to nejde vzdát. Pátý kolo člověka najednou nakopne. Kamila mě hecuje, pomáhá to. Víte, že je poslední a dáte do toho všecko. Najednou to zase nějak trochu jde. Sice už nevíte, z čeho a jak, ale jde to. Ivoš s Kamilou už dávno skončili a hecují mě oba do finiše. Dřepy dávám s jednou pauzou – a konec. 
Ležím na zádech, tepovka pocitově 250 – ale můžu u toho mluvit, tak to asi tak zlý nebude. Konec, hotovo – proběhl jsem cílovou páskou.
Můj výsledný čas byl 34 minut 21 vteřin. Ivoš 31:20, Kamila 32:50. Nejdůležitější pro mě ale bylo, že jsem to vydržel – až budu mít s Babarou rande příště, určitě to bude o něco lepší.
Sladká tečka na závěr – po tom shybování a klikování jsme šli ještě na bench. S 50 kg (Kamila se 40) 5 sérií s maximálním zvládnutým počtem opakování a s minutovou pauzou.
Ze začátku se ta činka zdála po tom všem docela lehká – první série 21 opakování. Ale na další už jsem umřel: 9 – 9 – 8 – a na poslední se vyhecoval na 11. Ivoš se na poslední sérii hecnul na víc opakování, než já udělal napoprvé – mám pro příště pořádnou motivaci!
A to nejdůležitější na závěr : už nikdy, NIKDY neodfláknu protahování po tréninku – nemusel bych ve středu chodit s rukama ohlýma jak hokejky, co při sebemenším pokusu o narovnání TAK strašně bolej 