(Díl sedmnáctý: 24. Února 2014)
Na dnešek si pro nás Kamila připravila novou výzvu: ráno od probuzení každou hodinu vydržet co nejdéle v „planku“. Asi vás už ani nepřekvapí, že v průběhu tréninku plank zařadila také a že se samozřejmě nepočítal do součtu časů „plank day“. Určitě si to někdy sami pro sebe vyzkoušejte také, schválně na jaký čas se dostanete.
(Díl šestnáctý: 19. Února 2014)
Pokud by se vám někdy zdálo, že už těch angličáků bylo ten den moc, vězte, že to vždycky ještě může být horší a že jich vždy může být ještě víc – a jinak. Dnes budou angličáci všudypřítomní a nikdy bych nevěřil, jak může dát člověku časem zabrat opravdu ďábelských „jenom pět“
(Díl patnáctý: 17. Února 2014)
Dneska to bude celé o počítání a o časech. Jsem zase ve formě a čekají mě dvě sestavy, které chci zmáknout co nejlíp a za měsíc – dva si je dát znovu, pro kontrolu – tak uvidíme!
(Díl čtrnáctý: 13. Února 2014)
Průběh posledního „pondělku“ nebyl pro mě nejrůžovější a na závěr jsem si slíbil, že si musím trochu máknout dát se dokupy. Nakonec to dopadlo tak, že krom ostatních tréninků v posilovně a boxerských v ringu, které na mě tento týden čekaly, jsem ve čtvrtek zmáknul ještě jeden „pondělek“ navíc. Sešli jsme se na něm s Kamilou a Loukoťákem - to mohlo znamenat jediné: nebude nouze o angličáky…
(Díl třináctý: 10. Února 2014)
V minulém „kubánském“ díle jsem velmi neprozřetelně maloval čerty na zeď. Ona stať „fyzička šla asi dolů, ale to se ukáže až na příštím pondělku“ se bohužel ukázala až přespříliš pravdivou. Dnešní „pondělek“ jsem si opravdu hrábnul až na dno.
(Díl dvanáctý: 27. Ledna 2014)
Jak již název dnešního pondělku napovídá, cvičení probíhalo jinde a jinak než obvykle. Na kubu jezdím už mnoho let, pocestoval jsem ten ostrov křížem krážem, navštívil místa, kam turisté nejezdí, mám tam hromadu známých a kamarádů. Dokonce jsem se kvůli Kubě a úžasným lidem kteří tam žijí, na stará kolena naučil španělsky. Toto byla moje šestnáctá návštěva. Po několika dnech harcování po vesničkách a městysech jsem na poslední týden zakotvil v Cienfuegos – překrásném rozpadajícím se koloniálním městečku na druhé straně ostrova, u teplého Karibiku. Tam se mi v hlavě zrodil nový projekt a rozhodl jsem se ho vyzkoušet na vlastní kůži. Namísto spaní u místních kamarádů jsem se ubytoval v hotelu se skvělou stravou (chutně a kvalitně se najíst bývá na Kubě občas veliký problém) a nádhernými plážemi, na kterých se dá nejen povalovat, ale i cvičit.
(Díl dvanáctý: 20. Ledna 2014)
Ve chvíli kdy toto píšu už jsem zpátky, ale pocity před posledním „pondělkem“ byly jasné: za dva dny odjíždím do teplých krajin a nemůžu přece na pláži dělat ostudu! Znáte to – plážovej povaleč, rozhalenka, koktejly s paraplíčkama, nuda nuda šeď šeď… Takže dneska si musíme pořádně máknout!
(Díl jedenáctý: 13. Ledna 2014)
Dnešní trénink sestavoval Tatanka. Už při prvním letmém pohledu mi bylo jasné, že noha dostane zase zabrat – ale pak jsem v hlavní sestavě objevil kliky ve stojce. Paráda! Poslední dobou je jedu pořád, tak to budu mít na háku! No… nekřič hop dokuds nepřeskočil, žejo..
(Díl devátý: 30. Prosince 2013)
Tak se tak koukám do svého blogu a čtu : Díl osmý: 26. prosince 2013, Díl desátý: 6. Ledna 2014. Ne, Díl devátý: 30. Prosince 2013 – pondělek starého sklerotického muže neznamená, že jsem na díl devátý zapomněl, znamená to že jsem zapomněl něco úplně jiného…
(Díl desátý: 6. Ledna 2014)
Kdesi v předchozích příspěvcích jsem zmiňoval, že mi před pár lety po havárce n motocyklu chtěli uříznout nohu, ale nakonec mi jí po skoro roce ve špitále zachránili já se znovu učil chodit. Nemůžu s ní dělat všechno co bych chtěl, ale pořád je to lepší než být bez ní, i když je napůl kovová. Taková „noha“ má si své světlé stránky. Když je člověk línej, může použít mantru „já nemůžu, já mám TU nohu..“ No… tak na Kamilu tohle neplatí.
