Snad každého z vás asi potkala v průběhu života situace, která by se dala považovat za druhou šanci. Mně se to stalo po motocyklové nehodě.
Jako bývalý dvojnásobný mistr ČR v závodu dragsterů na motocyklu Harley Davidson jsem si rád užíval rychlou jízdu. Důvodem nehody, která mě poté na dlouhé měsíce poslala na nemocniční lůžko, nebyla však paradoxně rychlost, ale technická závada na motocyklu.
Až se mě odedneška někdo zeptá kolik ti je, mohu odpovědět:
„táhne mi na 60″
a co jiného si nadělit k narozeninovému tréninku, když je vám konečně 50, než odpornou sestavu „Filthy Fifty“
Chystal jsem se pečlivě na pondělní trénink o to více, že tentokrát šel se mnou makat syn. Připravil jsem nám perfektní trénink. Po příchodu do tělocvičny jsem na tabuli uviděl rozpis, který tam zbyl ze včerejška po Ivošovi. Rychle jsem ho přeletěl pohledem a řekl si, že bychom to vlastně mohli zkusit. To jsem neměl dělat. Byla to past.
Říká se že „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Bohužel, mnoho lidí je na svátky pryč, ale nakonec se nás na Novoroční trénink sešlo „sedm statečných“. Patrně proto, že účastníci netušili název sestavy. Jmenuje se Bouře bolesti…
Venku je odporné počasí (odporné počasí = je pod 30) a tak už jen vzpomínáme na to jaké to bylo v létě a těšíme se, jestli se nám podaří vyrazit v zimě někam do tropů. Letošní letní dovolená byla pro mě spojená se zajímavou výzvou na překonávání sama sebe a mohla by být inspirací i pro mnoho z vás.
Je konečně chvíli krásné léto (léto = je nad 30), kašleme na práci a vyrážíme z dosahu našich tělocvičen. Jak se dá cvičit u moře si napíšeme někdy příště, dneska zkusíme „českou klasiku“ a podíváme se, co se dá dělat na chatě, chalupě, táboře…
Dnešní trénink jsem původně nenapsal pro sebe, ale pro Romana, který chtěl ještě před odjezdem na dovolenou dostat pořádně do těla. V průběhu tréninku, když umíral na zemi a já ho honil s tím, aby makal, že čas běží a to ležení na zemi v sestavě není, jsem se nechal vyhecovat a slíbil, že si to při nejbližší příležitosti zkusím také. Neměl jsem to dělat. Ale doufám, že nebudu sám a vy si to zkusíte také 
Když jsem před osmnácti lety začínal s boxem a kickboxem, nenapadlo by mě, že se v ringu budu potácet ještě na prahu padesátky. A vůbec už by mě nenapadlo, že si tak často budu připomínat tehdejší slova svého trenéra Pavla Dvorščíka, vždy když jsem ležel na zemi a on nade mnou stál se slovy: „vstávej, bolest je jenom stav mysli“
„Já dneska nemůžu na trénink, nemám hlídání“. Tak tahle výmluva u Rafana a Kateřiny neplatí. Na dnešní trénink přivlekli skoro celou svojí smečku. Zvládnout je všechny dohromady tak, aby si Rafan s Katkou pořádně zamakali a děti to bavilo až do konce, byla výzva!
Dnešní trénink není ani tak o konkrétních cvicích, ale o systému. Vyzkoušel jsem si ho již minulý týden na zcela jiném souboru cviků a výsledek byl velmi podobný – cvičení trvalo přibližně stejně dlouho a vyčerpání na konci bylo stejné.
Již mnohokrát jsem v různých komentářích použil větu, kterou jsem dal dnes i do názvu tohoto článku. Ve svých čtyřicetiosmi letech jsem jí občas demonstroval i na sobě. Avšak dnes vám chci představit dámu, která si zaslouží váš obdiv a respekt. Paní Jiřina, 64 let.
