Když jsem před osmnácti lety začínal s boxem a kickboxem, nenapadlo by mě, že se v ringu budu potácet ještě na prahu padesátky. A vůbec už by mě nenapadlo, že si tak často budu připomínat tehdejší slova svého trenéra Pavla Dvorščíka, vždy když jsem ležel na zemi a on nade mnou stál se slovy: „vstávej, bolest je jenom stav mysli“
Před nějakým časem jsem psal malé zamyšlení nad tím, jak mě box udržuje při životě a proč se crossfit, kterému jsem v posledních letech propadl, tak skvěle doplňuje právě s bojovými sporty.
http://jsemveforme.cz/pondelky-stareho-muze-box-me-udrzuje-pri-zivote/
Že díky crossfitu mám mnohem lepší fyzičku než jsem měl před lety v dobách své závodní kariéry, že i navzdory svým fyzickým handicapům po motocyklové havárii se mohu stále v ringu prát s o generace mladšími boxery.
Že crossfit je sport, kdy sám jako trenér mohu cvičit s šedesátipětiletou dámou, s maminkou v osmém měsící těhotenství a i s dvacetiletým závodníkem.
Po dnešních zápasech s trenérem Ivošem Zubatým jsem si opět uvědomil, že nejen crossfit mě pomáhá v ringu, ale jak moc se potvrzují slova Kamily Ďuricové z onoho původního článku: „Bojové sporty naučí člověka neskončit, když už nemůže. To v reálném zápase totiž není možné. Zvykneš si překonávat své hranice.“
Že to platí i obráceně. Že box mi pomáhá v crossfitu. A v životě.
Jak jsem psal v úvodu, toto moudro jsem slýchával již ve svých začátcích, právě z úst trenéra Pavla Dvorščíka, jednoho z našich nejlepších kickboxerů: „vstávej, bolest je jenom stav mysli“
To všechno se mi vybavilo, když mě dnes poprvé v ringu Ivoš „sundal“. Je to velká škola. Děkuju.
Takže vstávejte!
Je jedno jak to bolí, je jedno, jaká máte omezení a handicapy, je jedno kolik vám je, je jedno jestli si myslíte, že už to nejde, že už fakt nemůžete. Jde to. Bolest je jenom stav mysli.
