Až se mě odedneška někdo zeptá kolik ti je, mohu odpovědět:
„táhne mi na 60″
a co jiného si nadělit k narozeninovému tréninku, když je vám konečně 50, než odpornou sestavu „Filthy Fifty“
Chystal jsem se pečlivě na pondělní trénink o to více, že tentokrát šel se mnou makat syn. Připravil jsem nám perfektní trénink. Po příchodu do tělocvičny jsem na tabuli uviděl rozpis, který tam zbyl ze včerejška po Ivošovi. Rychle jsem ho přeletěl pohledem a řekl si, že bychom to vlastně mohli zkusit. To jsem neměl dělat. Byla to past.
Dnešní trénink jsem původně nenapsal pro sebe, ale pro Romana, který chtěl ještě před odjezdem na dovolenou dostat pořádně do těla. V průběhu tréninku, když umíral na zemi a já ho honil s tím, aby makal, že čas běží a to ležení na zemi v sestavě není, jsem se nechal vyhecovat a slíbil, že si to při nejbližší příležitosti zkusím také. Neměl jsem to dělat. Ale doufám, že nebudu sám a vy si to zkusíte také
Když jsem před osmnácti lety začínal s boxem a kickboxem, nenapadlo by mě, že se v ringu budu potácet ještě na prahu padesátky. A vůbec už by mě nenapadlo, že si tak často budu připomínat tehdejší slova svého trenéra Pavla Dvorščíka, vždy když jsem ležel na zemi a on nade mnou stál se slovy: „vstávej, bolest je jenom stav mysli“